Čus Ondra (lenoch)
Odpověď: No – nechtěl jsem se pošklebovat generaci našich otců v našem městě. Užili si dost za normalizace. O jejich podnikavosti a to, že zvedli prdele a šli něco dělat tady – o tom by se dalo vážně polemizovat. Každý soudný člověk už v té době věděl, že je tu bolševik na koni víc než v jiných krajích. Nalákaly je snad platy a byty. Víš jak to v té době bylo – ti podnikavější (jak ty říkáš) museli velmi brzy zjistit , že kdejaká lopata, straník a tlučhuba a nebo člověk pracovitý a vzdělanější – je to všechno jedno – kdo fárá je hrdina – atd. Zglajchšaltovalo se všechno a nakonec měli navrch vždycky ti pitomější, ale u vesla. Bratrstvo rudých, jejichž struktura je dodnes zažraná do našeho kraje ( a je úplně jedno jestli jsou dnes prekabátění v jiných partajích). Narážím na to pořád kam se hnu. Připouštím, že mám dost subjektivní a nasraný pohled na Havířov. Klubal se ve mně už od dětství. Ba ne – nemyslím si, že se z Havířova v 80-tých letech stalo něco jako centrum subkultury díky genům našich podnikavých rodičů, ale, podle mě, ze vzdoru nás dorustajících, protože jsme měli ten „inspirativní“ skanzen blbosti v daleko větší nahotě na očích…. To, kde je Havířov dnes, mi, promiň, pořád koresponduje s tím – kde byl vždycky. Jen ti mladší (kteří hlavně vytváří nějaký pohyb v avantgardě, kultuře, subkultuře) mají dnes volný prostor do všech směrů, mají víc lákadel i karierních, jsou prostě v jiné době a nemusí se tak radikálně vymezovat. Proto je není tolik slyšet.
Nechtěl jsem Havířov záměrně shazovat, píšu jen, jak to vidím.
Přesto, v jedné věci ti asi dám za pravdu. Měl bych psát objektivněji (koho zajímají moje frustrace z rodného města).
(pm)
5.10.2004